Znojemský masakr příruční pilkou aneb točíme svůj vlastní biják

22.08.2008

V první části mého povídání si nad šálkem dobré brazilské kávy nalijeme čistého vína a dozvíme se, že každý z nás má na to býti geniálním umělcem.

Autor: Sidi Santini | Hodnotenie:

Pozn. redakcie: Tento seriál je “doplnkovým produktom“ nášho serveru a ako taký sa bude celkovej koncepcii stránky mierne vymykať. Preto prosíme čitaťeľov, ktorí by chceli v budúcnosti natočiť svoj vlastný “Štvrtok 12-teho“ aby si pripravili poriadne zásoby jahodového džemu, umelých končatín a hlavne nadhľadu.

Dobrý večer, dámy a pánové.

O čem bude řeč v sérii mých článků je z titulku jasné asi každému. Pro ty méně chápavé, členy hnutí Greenpeace a fanoušky jihlavského gothic rocku ještě jednou. Budeme se zde bavit o tom, jak natočit vlastní filmový trhák. Pravda, nejprve jsem si nebyl jist, zda mé téma na tento portál patří, ale pak jsem si uvědomil, že beze vších pochyb ano. Filmování, a to i to amatérské, je velmi vyčerpávající a fyzicky náročná činnost, které se, a to si otevřeně přiznejme, grafikům nedostává. Holotropní dýchání, jóga a obrázek Buddhy nad LCD displejem krásné těla nedělá. Jelikož si myslím, že grafik by měl být krásný a zdravý tak jako jeho dílo, rozhodl jsem se oslovit právě tyto stránky a po několika koňských hlavách v loži šéfredaktorky mi bylo vyhověno. Ne nepodstatná byla i druhá stránka věci a to, že s ohledem na blížící se zavedení eura na Slovensku se redakce rozhodla nebýt v ekonomických záležitostech pouze nudně a očekávatelně evropská, ale rovnou světová. Takže po vzoru Stephena Kinga budu placen od slova. Vážení přátelé grafiky, do sportovních úboru, iontové nápoje vychladit a pojďme na to.

V dnešní části vás hodlám víceméně seznámit s tím, o čem budou části příští – o povaze svého honořáře jsem již mluvil, takže klid prosím. Nuže, s čím se setkáte příště..? Kupodivu, to nebude nic technického. O softwareu na střih a jiných očekávatelných věcech zatím nepadne ani slovo. Jednotlivé články budou sledovat vznik filmu chronologicky krok po kroku, tj. od spásného nápadu, že se dá videokamera použít i jinak, než na zaznamenání stále stejného padání řecké zmrzliny na hlavu vašeho mladšího bratra až po premiéru před diváky.

Možná si říkáte, proč o tom hodlám psát právě já..? Krom již zmíněného lukrativního honořáře, mého ega a toho, že zkoušky mojí kapely začnou zase až za pár dní, mně k tomu vede ta skutečnost, že jsem scénárista, spolurežisér, herec, návrhář masek etc., etc., dvou dokončených (Duch Lesa, Duch Lesa 2: Na počátku) a jednoho nedokončeného (Hluboko v Lesích – mimochodem jeden z nejlepších filmů všech dob, škoda, že ho nikdo nikdy neuvidí)horrorů a tří pásem skečů (Brannon Bragova Létající Ošetřovna, Upíři Dnes a Upíři Dnes 2). Ano, tohle všechno jsem již stačil a jelikož jsem od Pána Boha hodný člověk, hodlám se s vámi o své zkušenosti podělit. Pro vás to znamená to, že již brzy může být každý z vás stejný pašák a umělec jako já – a za to mi patří velký dík.

Ještě než se pro dnešek rozloučíme, vrátím se k předchozímu odstavci. Správně, řeč bude o tom, jak natočit brakový amatérský film. Věřím tomu, že mezi mými čtenáři, kteří se právě teď chystají do nejbližšího bazaru pro tu nejlevnější videokameru není nikdo, kdo by chtěl točit hlubokomyslné sondy do nitra rozervaných baťůžkářků pátrajícíchpo tajemství svatého kapesníku Franze Kafky, nebo – nedej Bože – černobílou sociální kritiku o zneužívání romských dětí při stavbě jaderné elektrárny, ale pro jistotu – mé povídání bude o tom, jak se stát slavným díky natočení pořádného krváku. Je už jedno, půjde- li o gangsterku, kanibalský horror, či pokus o pravé slovanské giallo, hlavní je krev, sex, krev a zábava. A jak už víme díky genialitě páně Romerově (ano, Night Of The Living Dead) pranýřovat nedostatky současného světa se dá i mezi kapkami krve dopadajícími na čerstvě vyhřezlé vnitřnosti , za zvuku motorové pily, tůrované na nejvyšší obrátky – což znamená, že trávení dovolené/prázdnin lítáním po lese v roztrhané košili nasáklé vepřovou krví nemusí být jen zábavné, ale i společensky prospěšné. Ghandího, Gedeona s Hřebejkem a Braňa s Norou o tom už asi nepřesvědčím, ale vy ztraceni ještě nejste.

To je pro dnešek vše. Dobrou noc, já odcházim do své vany, kde mi bude dělat společnost sklenka vychlazeného Dom Péringnonu, tabulka ekvádorské chilli čokolády, kubánský doutník a tomu odpovídající dvě bronzové Kubánky s opravdu velkými rumba koulemi – což je u amatérských filmařů běžné. Proto rada na závěr – pokud už máte kameru a chuť (cokoli) točit, změřte si svou vanu; byla by to škoda...

Duch Lesa 2: Na Počátku (preview)

Příště: Sex, žánry amatérského filmu, drogy, výběr videokamery a rock and roll!!! ...případně něco úplně jiného.